Chelatace

Chelatace je fyzikálně chemický proces, při němž se organické sloučeniny vážou na kovové kationty (například železo, hořčík, měď, vápník) dvěma nebo více vazbami za vzniku komplexních sloučenin.^[1] Organické sloučeniny, které se navazují, jsou nazývány chelatační činidla nebo ligandy. Ty obklopují kationty kovů v jednom či více bodech vazby jako by je svírala klepeta raka. Odtud pochází název chelatace, který je odvozen z řeckého slova chelé (klepeto raka nebo ptačí pařát).

Počet koordinačně-kovalentních vazeb, kterými se ligandy vážou na centrální atom se nazývá dentacita (vaznost). Slovo dentacita je odvozeno od latinského slova dens (zub), neboť navázané ligandy připomínají chrup.

Chelatace se používá v mnoha aplikacích, jako je výroba výživových doplňků, k odstranění toxických kovů z těla, jako kontrastní látka při MRI skenování, při výrobě pomocí homogenních katalyzátorů, při chemické úpravě vody nebo v hnojivech.